toggle
toggle

Připomínky Těžební unie k surovinové politice ČR

Email Print PDF

 

  • Rozdělení Surovinové politiky České republiky v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů na část I. Část – neenergetické suroviny a na Část II. - energetické suroviny povede k jednoznačné roztříštěnosti procesního způsobu projednávání a schvalování, a tím bude celý tento strategický dokument zranitelnější ve smyslu ochrany využití nerostného bohatství státu. Nelze rozdělovat nerosty v rozporu s Horním zákonem, který je definuje jako celek.
  • Surovinová politika jako celek musí být propojena s aktuální státní energetickou koncepcí a dalšími strategickými politikami státu, jejichž požadované vstupy jsou zadáním pro stanovení strategie v rámci Surovinové politiky. Tyto výstupy z těchto strategických dokumentů však nejsou k dispozici, a Surovinová politika proto v současné době nemůže být konkrétní.
  • Zásadní nedostatky spatřujeme v tom, že tento dokument nenavrhuje řešení, která by byla z hlediska ochrany a využití nerostného bohatství a dalších zákonem chráněných obecných zájmů konkrétní a jednoznačné.
  • S ohledem na měnící se podmínky na světovém trhu surovin a ve snaze o zachování maximální soběstačnosti, je nutno v co největší míře podporovat realizaci průzkumných prací, jejichž výsledky jsou podkladem pro stanovení reálných cílů dosažitelných v Surovinové politice. K tomu je potřeba upravit stávající legislativu, která by zjednodušila postup při povolování průzkumných prací (minimalizace počtu účastníků řízení, vyloučení účasti obcí a občanských sdružení pro tuto fázi legislativního procesu).
  • Velká část textu je podrobná analýza současného stavu ochrany a evidence pohybu zásob, ke které chybí podrobnější a závěrečná syntéza o kritickém stavu vytěžitelných zásob, limitovaných zejména dílčími složkami ochrany ŽP. Přestože na řadě těžených ložisek jsou evidované dostatečné zásoby, jedná se o zásoby hluboko za hranicí DP v rámci CHLÚ. Přitom pouze část zásob bilančních volných představuje zásoby schválené k těžbě v rámci POPD či PVL. Reálně těžitelné zásoby na stávajících těžených ložiskách jsou ještě podstatně nižší, než je s nimi počítáno ve státní bilanci. Nikde přitom vzhledem ke střetům zájmů s dílčími složkami na životní prostředí a pozemkovým vztahům neexistuje garance, že se povolovací proces těžby podaří úspěšně realizovat i ve zbylé části těchto ložisek.
  • V Bilanci zásob ložisek nerostů ČR se sice eviduje velké množství rezervních nevyužívaných ložisek, jejichž případná těžba je však výrazně limitována zákonnými prvky ochrany dílčích složek na životní prostředí (viz např. CHKO, EVL –Natura 2000 apod.). Zahajovat, či obnovovat těžbu na nových ložiskách, je z důvodů nepřekonatelných střetů zájmů s dílčími složkami ochrany životního prostředí (zejména s ochranou krajiny a přírody) poměrně komplikované, v mnoha případech až nerealizovatelné. Rezervní zdroje ložisek jsou sice k dispozici, jejich rozšiřování však současná legislativa nepodporuje.
  • Rozdělení Surovinové politiky České republiky v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů na část I. Část – neenergetické suroviny a na Část II. - energetické suroviny povede k jednoznačné roztříštěnosti procesního způsobu projednávání a schvalování, a tím bude celý tento strategický dokument zranitelnější ve smyslu ochrany využití nerostného bohatství státu. Nelze rozdělovat nerosty v rozporu s Horním zákonem, který je definuje jako celek. 
  • Surovinová politika jako celek musí být propojena s aktuální státní energetickou koncepcí a dalšími strategickými politikami státu, jejichž požadované vstupy jsou zadáním pro stanovení strategie v rámci Surovinové politiky. Tyto výstupy z těchto strategických dokumentů však nejsou k dispozici, a Surovinová politika proto v současné době nemůže být konkrétní.
  • Zásadní nedostatky spatřujeme v tom, že tento dokument nenavrhuje řešení, která by byla z hlediska ochrany a využití nerostného bohatství a dalších zákonem chráněných obecných zájmů konkrétní a jednoznačné.
  • S ohledem na měnící se podmínky na světovém trhu surovin a ve snaze o zachování maximální soběstačnosti, je nutno v co největší míře podporovat realizaci průzkumných prací, jejichž výsledky jsou podkladem pro stanovení reálných cílů dosažitelných v Surovinové politice. K tomu je potřeba upravit stávající legislativu, která by zjednodušila postup při povolování průzkumných prací (minimalizace počtu účastníků řízení, vyloučení účasti obcí a občanských sdružení pro tuto fázi legislativního procesu).
  • Velká část textu je podrobná analýza současného stavu ochrany a evidence pohybu zásob, ke které chybí podrobnější a závěrečná syntéza o kritickém stavu vytěžitelných zásob, limitovaných zejména dílčími složkami ochrany ŽP. Přestože na řadě těžených ložisek jsou evidované dostatečné zásoby, jedná se o zásoby hluboko za hranicí DP v rámci CHLÚ. Přitom pouze část zásob bilančních volných představuje zásoby schválené k těžbě v rámci POPD či PVL. Reálně těžitelné zásoby na stávajících těžených ložiskách jsou ještě podstatně nižší, než je s nimi počítáno ve státní bilanci. Nikde přitom vzhledem ke střetům zájmů s dílčími složkami na životní prostředí a pozemkovým vztahům neexistuje garance, že se povolovací proces těžby podaří úspěšně realizovat i ve zbylé části těchto ložisek. V Bilanci zásob ložisek nerostů ČR se sice eviduje velké množství rezervních nevyužívaných ložisek, jejichž případná těžba je však výrazně limitována zákonnými prvky ochrany dílčích složek na životní prostředí (viz např. CHKO, EVL –Natura 2000 apod.). Zahajovat, či obnovovat těžbu na nových ložiskách, je z důvodů nepřekonatelných střetů zájmů s dílčími složkami ochrany životního prostředí (zejména s ochranou krajiny a přírody) poměrně komplikované, v mnoha případech až nerealizovatelné. Rezervní zdroje ložisek jsou sice k dispozici, jejich rozšiřování však současná legislativa nepodporuje.

V koncepci by měly být zdůrazněny navrhované změny v legislativě, z nichž za nejdůležitější považujeme:

  • jednoznačné vymezení kompetencí v povolovacím řízení dobývání mezi MPO a MŽP (konflikt mezi dobýváním surovin a ochranou životního prostředí),
  • zrychlit proces povolování, zejména v oblasti dodávek stavebních surovin umožňující využití ložisek blízkých realizovaným velkým stavbám jako aktivní ochrany životního prostředí (minimalizace přepravy aj.),
  • u vyhrazených nerostů navrátit do zákona možnost vyvlastnění pro zajištění aktivního přístupu státu k těmto surovinám,
  • přehodnotit stávající bilancované zásoby z hlediska jejich reálné dosažitelnosti,
  • vytvářet vhodné ekonomické podmínky pro dobývání surovin (vliv geologických podmínek / vzorec pro stanovení úhrad / náklady na zpracování a úpravu, podpora nových technologií, poplatky spojené s těžbou),
  • odstranit nerovné podmínky na trhu při těžbě nevyhrazených nerostů,
  • zajistit závaznou vazbu územních plánů s respektováním cílů Surovinové politiky,
  • vytvořit podmínky pro zachování kontinuity výchovy profesionálů v oblasti těžby a zpracování nerostných surovin (odborné školství a vývojová základna),
  • vytvářet politické klima pro pozitivní vnímání činnosti na úseku těžby a úpravy nerostných surovin jako neopominutelného zdroje existence společnosti.
 

Partneři

Naše biodiverzita